SMĚR

 

Tam, kam jednou dospějeme 

skrz života zkoušky, 

na začátku pocit jara, 

ke konci chvěv zimy. 

 

Tam, kam jednou navrátíme, 

do údolí bíle vaty, 

v dálce záblesk marné lásky;

v jasném klidu spočineme. 

 

Tam, kam jednou doplujeme, 

přes rudost barvy slunce, 

přes vůni plané růže;

matně jenom vzpomeneme.

 

Tam, kam často chodíváme, 

do dřevěných lavic, 

na kříž oči upíráme

nevidíce už nic. 

 

Tam, kam už došli jsme, 

kde světlo jasně svítí, 

život se smrti se rve. 

Tam náruč zve do sevření. 

 

 

 

První návrh vznikl 10/10/18 pri hodine tvůrčiho psaní. Napsáno při vybavení charakteristické vůně starého nábytku a starých lidí, času, těžkých peřin a zatuchlého dřeva.